Juan Pérez Jolote
En este segundo capítulo, Juan Pérez Jolote, un indio maya tzotzil de San Juan Chamula, nos narra sus primeras experiencias de juventud.
Un día, como ya estaba crecido, en la finca de Soconusco me pusieron a trabajar por tarea, como los hombres. La primera semana hice como cinco tareas de trabajo, a cincuenta centavos cada una. Me gané dos pesos cincuenta. Cuando vi que ganaba más, me empecé a apurar, y a la otra semana hice seis tareas. Después siete, ocho, nueve, diez y hasta once llegué a hacer en una semana. El caporal veía cómo trabajaba yo y me daba buenas tareas. Yo le compraba sus cigarros para que chupara. A las bollunqueras les compré un pantalón. Luego me compré zapatos, camisas, mis calzones, mis pañuelos. Seguí comprando buena ropa. Los compañeros me hacían burla porque iba yo vestido de ladino pues había dejado mi vestido de chamula.
Con el dinero de mi trabajo compré una escopeta y luego una pistola para ir al monte los domingos a tirarle a los pájaros. Otra vez compré un acordeón. Pero después de tres años, vendí esas cosas para mandarle veinte pesos a mi papá. Lo hice porque si llegaba a regresar a mi casa algún día, no me iba a recibir si no le había mandado dinero. También eso me resultó mal: mi padre se enojó mucho con el amigo que le llevó mi dinero y gritó que no necesitaba nada mío. Eso me contaron. Me contaron que se puso tan furioso que pensé que ahora sí me mataría si me encontraba. Del miedo que me entró, salí de aquella finca y me cambié de nombre: me puse Juan Pérez Jolote.
Pasaba de una finca a otra. Me enganché en una de Huixtla y anduve con unos trabajadores de Comitán que se emborrachaban y se peleaban cada día de raya. Cuando estaban borrachos cambiaban las mujeres unos con otros. Al día siguiente se empezaban a celar y a insultar. Una vez se agarraron a machetazos. Las mujeres y yo los mirábamos asustados. Uno quedó muerto y los otros se fueron con las mujeres. Yo no sabía qué hacer. Pensé que si corría iban a creerme culpable. Y allí me quedé, viendo cómo le salía sangre a aquel hombre. Alguien fue a dar parte a la presidencia de Mapa, allá en tierra caliente, y llegaron los policías a la finca a ver al muerto. Me interrogaron; yo no quise contar lo que había visto, y sin decirme más me trincaron a un palo. Se llevaron al muerto, y a mí me llevaron preso.
Cuando llegué a la cárcel yo entendía bien la castilla, pero no sabía cómo decir las palabras. Aprendí a hacer las cosas sin hablar, porque no había nadie que supiera mi lengua, el tzotzil. Poco a poco empecé a hablar castilla. Once meses quince días estuve en la prisión. Me ocupaba tejiendo palma. Me pagaban a centavo la brazada. Un señor que era de San Cristóbal, a quien le decían Procopio de la Rosa, me aconsejaba que no vendiera la palma tejida, que costurara el sombrero. Me ofreció tres centavos por cada falda de sombrero, y yo hacía dos diarias.
A la cárcel llegaban cada domingo las familias que tenían algún preso; me encargaban sombreros para niños y me pagaban cuarenta o cincuenta centavos por cada uno. Después me enseñé a tejer abanicos para el calor. Luego hice canastos de palma, de ésos con asa. Ganaba buenos pesos hasta que, quién sabe por dónde, llegó la guerra.
Se supo en la cárcel que se iba a perder el gobierno, que lo querían cambiar porque habían matado al Presidente. Y para defenderse, el gobierno buscaba soldados para el batallón. El gobierno aceptó de soldados a todos los presos que estábamos en la cárcel. Hasta los inválidos salieron de la prisión y vinieron con nosotros.
Nos llevaron a un cuartel donde nos miraron la estatura. Allí nos encueraron a todos y todos encuerados nos vieron. Al que era pinto, como los de Ixtapa o los de San Lucas, lo dejaban libre porque no servía para soldado. A ésos no los admitía el gobierno. Tampoco a los que tenían granos o tumores. Sólo debían quedarse los que tenían limpio el cuero, y como yo tengo mi cuerpo sin ninguna lastimadura, allí me dejaron entre los que iban a la cuenta.
A los que nos quedamos nos empezaron a dar un sueldo (veinticinco centavos diarios) y la comida. A los pocos días llegaron los huaraches, luego los zapatos, y a cada uno nos iban dando. Luego vinieron los quepes y los máuseres con balas de palitos. Cuando estuvimos ya uniformados, nos pagaron cincuenta centavos diarios y la comida. Éramos ciento veinticinco de todos los pueblos, porque en todos los pueblos hay cárcel. Nos nombraron el "Batallón 89".
A los pocos días nos dijeron cómo íbamos a manejar las armas y cómo íbamos a agarrarnos a balazos. Apretábamos el gatillo, tronaba, y ahí nomás caían los palitos que salían de los máuseres. Como era para ensayar, las balas no eran de verdad. Después ya nos dieron parque con bala, que era verdadero. Cincuenta cartuchos a cada uno. Y entonces empezamos a ganar un peso diario. Cuando nos dieron los cartuchos con bala ya no los tronábamos, sólo hacíamos instrucción como nos habían enseñado al principio.
Llegó el día de salir a darnos de balazos. Allí estaba el enemigo, en la punta del cerro, porque nos venían los balazos de arriba. Y como nos miraban y nos tenían bien apuntados, quedaban muchos de nuestros compañeros muertos. A mí me empezó a doler la garganta. Tomé agua, pero no me bajaba. Comía, y ni la comida me pasaba bien. Y al echar los cañonazos se me descompusieron los oídos. Me llevaron al cuartel de Zacatecas y allí me embarcaron para Aguascalientes. Aquí me tuvieron en el hospital dos días, y al tercero, salí con otros heridos hasta el hospital de México, donde por poco me muero del dolor de oídos. Primero me salía sangre, y luego me salió pudrición. Entonces estuve algunos meses en el hospital, y no me dejaron salir sino hasta que estaba bien sanado. Los que ya estaban curados empezaron a decir:
—Quién sabe cómo nos va a ir, porque nos vienen a comer. Y no sabemos qué clase de gente nos va a venir a comer.
Al poco tiempo entró a México Carranza. Desde el hospital oíamos los gritos y la tronadera de balazos.
—¡Que muera Victoriano Huerta! ¡Que muera Francisco Villa! ¡Viva Venustiano Carranza!
Al otro día fueron los carrancistas al hospital: no nos hicieron nada, no se comieron a ninguno. Al contrario, nos dieron dos pesos a cada uno. Ahí me quedé hasta que me puse bueno. Entonces salí libre y me fui a Puebla. Anduve rodando de un trabajo a otro. A veces me pagaban, a veces no; pero comía. Fui a parar a Oaxaca y sería por el cansancio de andar vagando, pero fui al cuartel y me presenté de voluntario. Me hice carrancista otra vez. Nos despacharon para Córdoba; de allí nos mandaron a un pueblecito donde habían entrado los zapatistas a robar. Nos quedamos a cuidar el pueblo. Allí fue donde empecé a probar mujeres por la verdad.
Era yo asistente de un teniente. Cuando estaba franco, iba a tomar pulque a la plaza donde se ponía a vender una vieja con la cabeza blanca. Un día ella me ofreció llevarme para su casa, comimos y me convidó a su cama. Antes de eso, yo no sabía cómo era la mujer. Cada vez que quería, la iba a buscar; pero no me gustaba que ella preguntara por mí en el cuartel: me daba vergüenza que la vieran tan vieja. Con ella anduve unos seis meses.
En otro pueblo nos atacaron los villistas y quedamos prisioneros en sus manos. Yo dije que los huertistas nos habían levantado forzados y que luego nos cambiamos a carrancistas. Entonces nos devolvieron las armas, nos dieron cinco pesos a cada uno y nos hicimos villistas. Pero pasó el tiempo y Carranza fue ganando el pleito. Nos rendimos a los carrancistas y nos preguntaron si queríamos seguirle con ellos o volver a la tierra a trabajar. Yo dije:
—No quiero seguir en la bola, me gustaría ir a Veracruz.
Entonces me dieron mi boleto de tren y veinticinco pesos. Además me dieron mi libertad.
Llegué a Veracruz, estuve cuatro días paseando, sin trabajar. Me sentaba en una banca del jardín para ver a la gente, venían los que andaban repartiendo papeles y me los daban. Yo ya sabía leer; les había preguntado a los que saben. En el cuartel me daban mis lecciones pero no me entraban, y preguntando preguntando por donde caminaba, así me enseñé. Luego vino un señor a decirme que si quería trabajar en una finca que se llamaba Santa Fe; le dije que sí. Me llevaron en un vaporcito en el que solamente podíamos entrar doce cristianos y que hacía muchos viajes para llevar gente a trabajar en aquella finca, cortando y limpiando caña.
Trabajé nueve meses. Me pagaban dos cincuenta y la comida. Ya que no quise estar allí, me fui a otra finca que se llamaba San Cristóbal, donde trabajé tres meses en las milpas, y cuando ésta tampoco me gustó me fui para mi tierra. Cuando llegué a Tuxtla tenía ciento cuarenta pesos. Pedí posada en una casa, me la dieron y ya estaba yo durmiendo cuando entraron dos ladrones y para cuando me desperté uno de ellos estaba montado sobre mí. Yo estaba boca arriba y él me tenía la pistola en el pecho. Como vieron que no portaba armas, nomás me quitaron todo el dinero que tenía debajo de mi cabecera.
Amanecí triste, sin un centavo para comprar mi comida. Le dije a la señora de la casa lo que había sucedido y ella me regaló cincuenta centavos. Estuve más triste y me enfermé. Me cogió dolor de cabeza, dolor de estómago y diarrea. Después, ya no me di cuenta. La señora llamó a la policía y le dijo que en su casa estaba un indito muriéndose. Vinieron y me llevaron al hospital, y allí me estuvieron curando seis meses. Cuando medio sané, empecé a ir a la plaza para comprar lo que necesitaban en el hospital para los enfermos. Me pagaban un peso al día y la comida. Estuve un mes así. No me dejaban volver a mi casa porque no estaba bien aliviado. Una vez le dije al que estaba cuidando a los enfermos:
—Ya me quiero salir de aquí, quiero volver a mi tierra.
—¿Aguantas?
—Parece que sí.
Me dieron mis treinta pesos, y me vine caminando para mi casa.
Despertar del jaguar: vida y palabras de los indios de América. (2003). (C. Nine, Ilus.). Secretaría de Educación Pública; Fondo de Cultura Económica.
Ti’ le ka’a jaats ts’íiba’, Juan
Perez Jolotee’, juntúul wi’it maaya tzotzil kajakbal San Juan Chamula, leti’e’
ku tsolik bix u yáayáax kuxtal tu táankelemil.
Junp’éel k’iine’, ku ya’alik,
tumeen ts’o’ok in nojochtale’, te’el tu kajtalil Soconuscoo’ ts’a’abten
p’isa’an meyaj in ts’o’oks ti’ junp’éel k’iin, je’el bix tia’al tuláakal
xiibe’. Yáax semanae’ tin ts’o’oksaj jo’op’éel p’isa’an meyajo’ob, táanchumuk peeso
u bo’olil junp’éel. Tin náajaltaj ka’ap’éel peeso yéetel uláak’ táanchumuk.
Je’el bix tin wilaj ya’ab tin náajaltajo’ tin p’isinbáa in beet u ya’abil, bey
túuno, tuláak’ semanae’ tin beetaj wakp’éeli’. tuláak’e’ náak ukp’éel, waxak,
bolon, lajun tak buluk p’éel náak in beet junp’éel semanai’. Le aj-ilaj meyajo’
tu jach yilaj bix in meyaje’ ka’aj jo’op’ u ts’áaikten uláak’ ba’alo’ob in
beetej. Tene’ kin manik u chamal tia’al u ts’u’uts’ej. Ti’ le ku nupikubáaob u beto’ob cha’an yéetel
óok’oto’ tin manaj ti’o’ob túumben chowak eex. In tia’al tene’ tin maná in
xanab, búuko’ob, in wi’it’ eexo’ob, in cho’obolk’íilkabo’ob. jo’op’ in manik
ko’okoj búuko’ob. In wéet meyajo’obe’ jo’op’ u beetiko’ob in wóolal tumeen tin
k’exaj bix in búukil ti’ je’el bix le ku búukinta’al chamulao’.
Yéetel in náajale’ tin manaj
junp’éel chowak ts’oon ku ts’o’okole’ junp’éel komi’ tia’al k bin domingóob
ts’om ch’íich’ ich k’áax. Tuláak’ juntéene’
tin manaj junp’éel acordeón. Ba’ale’ le ka’aj máan óox ja’abe’ tin
komláamtaj tuláakal tia’al in túuxt taak’in ti’ in yuum. Tin beetaj tumeen wáa
ka’aj in wóot suut tin wotoch je’el ba’ax k’iin ma’ ten u k’amen wáa ma’ tin
túuxtaj taak’in ti’i’. Ba’ale’ tak le ba’al tin beetaj beyo’ jóok’ k’aasil:
tumeen in yuume’ jach bin p’u’uj ti’ le máax bis le taak’in ti’o’, tu ya’alaj
mixba’al bin uk’áat ti’ ten, bey tsikbalta’abik teno’. A’ala’ab tene’ jach bin
táaj p’u’ujij ka’aj túun tin tukaltaje’ míi túun yaan u kiimsiken ken u yilem. Yo’olal
le sajakil ook teno’, tin p’ataj le kajtalil tu’ux kin meyajo’ ka’aj tak tin
k’exaj in k’aaba’, ka’aj tin ts’áaj in k’aaba’at Juan Pérez Olote.
Jo’op’ in máan ti’ jejeláas kajtalilo’ob.
P’áaten ti’ junp’éel yaan Huistlai’, jo’op’ tak in máan yéetel ajmeyaj
Comitanilo’ob máaxo’ob ku sen káaltalo’ob yéetel ku sen ba’atelo’ob tu
k’iinilo’ob bo’ol. Kéen káalchajako’obe’ ku k’e’ek’exiko’ob ko’olelo’ob
ichilubáaob. Tu jeel k’iine’ ku jo’op’ol ya’alikubáaob ba’al yéetel ku
po’opoch’tikubáab. junp’éel k’iine’ jo’op’ tak u ch’a’achakikubáaob, le
ko’olelo’ob yéetel tene’ jak’a’an k óol iliko’ob. Juntúul ti’obe’ kíimij, le
uláak’o’obo’ púuts’so’ob yéetel le ko’olelo’obo’, tene’ ma’ tin kaxantik ba’al
in beetej. Tin tukultaje’ wáa kin wáalkabe’ yaan u tukulta’al teen u jo’olil,
le o’olale’ ki’ p’áaten wa’atal in wil bix u chooj u k’i’ik’el le kimeno’. Yaan
máax bin takpool tu méek’tankaajil le kaajo’, le o’olale’ k’uch le
ajkanankaajo’ob u yilo’ob le kimeno’. k’áata’ab in chi’; tene’ ma’ tin wóotaj
in tsikbalt ba’ax tin wilaji’, ba’ale’ kex beyo’ macha’abene’ ka’aj k’a’axen
ti’ junkúul che’. Bisa’ab le kimeno’, tene’ bisa’aben k’albil.
Le ka’aj k’ujsa’aben tu’ux kin k’albilo’ kin
na’atik tubeel le t’aan káasteyanoo’ ba’ale’ ma’ tin kanik in t’anej. Tin kanaj
túun in beet ba’alo’ob xma’ t’aanil tumeen mix máak na’atik in t’aan Tzotzil. Junjunp’íitil
jo’op’ in kanik le t’aan káasteyaanóo. Buluk wínáal yéetel jo’olajun k’iino’ob
k’ala’abiken. Te’el ichilo’ tin beetaj u meyajil jit’ xa’an. Bo’ota’ab ten
junp’éel séentabo u sáapil. Juntúul nojoch máak u kajnáalil San Cristobale’,
máax ti’ ku ya’ala’al Procopio de la Rosa tu tsolxikintajen tia’al ma’ in konik
le jit’bil xa’ano’, asab uts wáa ka’aj in chuy p’óok, tu ya’alaje’ je’el u
bo’otik ten óoxp’éel séentabo junp’éel u bóoch’ jo’olile’ teen túune’ kin
chuyik ka’ap’éel sáamsamali’.
Te’el tu’ux ku k’ala’al wíiniko’
tuláakal domingo ku k’uchul u baatsil le máaxo’ob k’ala’ano’obo’, leti’ob
túune’ ku k’áatiko’ob ten mejen p’óoko’ob ti’al mejen paalal, máaxo’ob ku
bo’otiko’ob ten ka’ak’aal wáa lajun ti’ óoxk’aal séentabo junp’éel. Ku máan le
k’iino’obo’ tin kanaj xan in jit’ pikito’ob tia’al le ooxolilo’. Tu ts’ooke’
jo’op’ in jit’ik xaako’ob le yaan u machabilo’obo’. yéetelo’obe’ tin náajaltaj
chan nonoj taak’in, tak ka’aj, mix tin na’atik bix wáa tu’ux u taale’, k’uch
yáaltáambal.
Ojéelta’ab te’el ichil
k’alabwíiniko’obo’ yaan u jóok’sa’al u jala’achil kaaj, yaan u k’e’exel tumeen
tu kiimsaj bin u noj jala’achil noj lu’um. Utia’al túun ma’ u to’opole’ tu
kaxantik jolkano’ob tia’al áantik. Le jala’acho’ tu éejentaj bey jolkano’ob
tuáakal le máako’ob k’ala’ano’obo’, tak le móocho’ob jóok’o’ob áantaj ba’ate’el
t éetelo’.
Bisa’abo’on ti’ junp’éel kúuchil
najo’ob tu’ux p’isa’ab k ka’analil. Te’elo’ p’ata’abo’on tuáakalo’on
chaknuulil, bey chaknuulil ila’abiko’ono’. Le máaxo’ob yaan t’úunt’un sak
wíinkilal ti’ob je’el bix le ku taalo’ob Ixtapa wáa San Lucaso’, ku
cha’abalo’ob tumeen ma’ patalo’ob tia’al jolkanili’. Ma’ tu k’amalo’ob tumen le
jalacho’, mix le yaan we’ech wáa k’ulukbal wíinkilal ti’obo’. Chéen p’áat le
máaxo’ob mina’an k’oja’anil ti’obo’, je’el túun teen uts in wíinkilale’
p’ata’aben tia’al bin ichil le yéeya’abo’obo’.
le máaxo’ob p’áato’ono’ káaj k
bo’ota’al (jo’o ti’ ka’ak’aal séentabo sáamsamal) ku ts’o’okole’ tak u janalil
ku ts’a’abal. Tu p’íit k’iine’ ka’aj k’uch xanab k’éewel, tuláak’ k’iine’
júup-ok xanabo’ob, ti’ junjuntúul to’one’ t’o’oxij. Tuláak’ k’iine’ ts’a’ab
to’on káachbo’oyp’óokil yéetel u ts’oom mauseril yéetel u yóolo’ob. Le ka’aj t
búukintaj u takalili’ k boon nook’e’ bo’ota’ab to’on lajun ti’ óoxk’aal
séentabo sáamsamal yéetel tak u janalil. Tuláakalo’one’ jo’o ti’ u kank’aal
túulalo’on k tal ti’ jejeláas kaajil tumeen ti’ tuláakal kaaje’ yaan k’alabil
wíinik, t k’aaba’taj “Batallón 89”.
Ma’ jach máan ya’ab k’iine’ ka’aj
k’uch u súutukil u tsola’al to’on bix ken k wak’il le ts’oono’obo’, yéetel bix
ken ts’o’onts’onikbáa. K ts’áank’abtik tu yáanale’ ku wáak’al, ku túubik mejen
bek’ech che’ob bey u yóole’ le ts’oono’, tumeen chéen táan k kaambal, le
o’olale’ le u yóolo’ chéen che’. Junp’íit k’iine’ ka’aj ts’a’ab to’on táankabil
ts’oon yéetel jach u yóol. Lajun ti’ óoxk’aal u chowak yóol ts’oon ti’
junjuntúul to’on ts’a’abij, te’el k’iin je’elo’ káaj k náajaltik jun peesóo
sáamsamal. le ka’aj ts’a’ab to’on le jach yóol ts’oono’obo’ xu’ul báaxal
wak’iko’ob, chéen k k’a’ajsik u t’aanil bix ka’ansabiko’on.
k’uch túun u k’iinil k jóok’ol k
ts’o’onts’onikbáa. Te’el ka’anal múulo’ ti’ yaan le máak k p’ekmajo’, tumeen
ti’ ku taal u yóol le ts’oono’obo’. Leti’obe’ ku yiliko’ono’ob le o’olal jach
ku tojtáantiko’ono’ob, ya’ab ti’ in wéet bino’obo’ kíimo’obij. Tene’ jo’op’ u
yajtal in kaal, kex kin wuk’ik ja’e’ ma’ tu jéets’el, kin janale’ mix in wo’och
kin luk’ik, tu ts’ook’e’ ikil in sen wak’ik le ts’oono’ tóop u juum in xikin. Bisa’aben
tu najil k’atuno’ob tak Zacatecas, te’elo’
na’aksa’aben ti’ cheeme’ ka’aj bisa’aben tak Aguascalientes. Te’ela’
p’ata’aben ka’ap’éel k’iin te’el najilts’aako’, tu yóoxp’éel k’iine’ ka’aj
bisa’aben yéetel uláak’ k’oja’ano’ob tak tu noj najilts’aak México, tu’ux jach
óolak u kiimsen u k’i’inan le in xikino’, táanile’ jo’op’ u chooj k’i’iki’ ku
ts’o’okole’ tu’ puj. Tu yo’olal túun le beyo’ tin beetaj chan nonoj wínáalo’ob
te’el noj najilts’aako’, ma’a cha’ab in jóok’ol séeba’ani’, chéen béeychaj
ja’alij ka’aj p’áat jach ts’o’ok u yutstale’. Le máaxo’ob ku ts’a’akalo’obo’ ku
jo’o’p’ool u ya’aliko’ob:
_ Ma’ túun k ojel bix kun bin to’oni’
tumeen táan k taal jaantbil. Ma’ k ojel máaxo’ob kun taal jaantiko’oni’.
Ma’ jach úuche’ ka’aj k’uuch
Carranza México. Te’el ichil le najilts’aako’ k u’uyik u yawat máako’ob yéetel
u sen juum u wáak’al yóol ts’oon.
_ ¡kíimik Victoriano Huerta!
¡kíimik Francisco Villa! ¡kuxlak Venustiano Carranza!
Tu sáastal uláak’ k’iine’ ka’aj
bin le Carrancistas te’el najil ts’aako’: ma’ tu beetajo’ob to’on mixba’ali’,
mixmáak tu jaantajo’ob. U jaajile’ tu ts’áajo’ob to’on ka’ap’éel peso ti’
junjuntúul to’on, ti’ p’áaten tak ka’aj utschajeni’. Le ka’aj cha’ab in
jóok’ole’ binen Puebla. Jo’op’ in máan ti’ jejeláas meyajo’ob, yaan k’iine’ kin
bo’ota’al, yaan k’iine’ ma’; ba’ale’ ku ts’a’abal in wo’och. Tak Oaxaca binen
wa’atal, tu yo’olal in jach ka’analil ikil in máan ti’ junp’éel tu’ux tak ti’ u
láake’ binen ti’ junp’éel najil jolkano’obe’ ka’aj tin ts’íibtajinbáai’. Tin
ka’a beetej in Carrancistail, te’elo’ bisa’abo’on tak Córdoba: junp’éel ti’
lelo’ ka’aj túuxta’abo’on ti’ junp’éel chan kajtalil tu’ux ook le Zapatistaob
ookolo’. P’áato’on k kanáant le kaajo’. Te’elo’ ti’ káaj in woksikinbáa yéetel
ko’olelo’ob tu jaajili’.
Tene’ ts’a’aben u ajyáantaj
jutúul teniente. Le k’iin kin je’elele’ kin bin in wuk’ pulke te’el k’íiwiko’
tu’ux ku koonol juntúul ko’olel sak u pool. Junp’éel k’iine’ tu ya’alajten
ka’aj xi’iken tu yotoch tu’ux jaano’on yéetele’ tu yóotaj ka’aj p’átaken
weneli’, ti’ le k’íino’ob je’elo’ ma’ in wojel bix juntúul ko’oleli’, ka’alikil
le k’iin je’elo’ le k’iin in k’áate’ kin máan in ch’a’ej; chéen ba’ax ma’ uts tin t’aane’ yaan k’iin ku
máan u k’áat tu’ux yanen te’el najil jolkano’obo’: ku su’lankuunsiken ka’aj
ila’ak ch’ija’an. Tu yéetele’ kajlajen kex wak wináalo’ob.
Ti’ uláak’ kaaje’ tu
ts’o’onts’ono’on villistaob leti’obe’ tu chukajo’ono’ob ka’aj p’áato’on tu
k’abo’ob. Tene’ tin wa’alaj leti’ le huertistaob biso’ono’obo’ kex ma’ k
k’áati’, ba’ale’ tu paach k’iino’obe’ t k’exajbáa carransistail. Bey túuno’ tu
sutajo’ob k ts’oono’ob, tu ts’áajo’ob jo’op’éel peeso ti’ junjuntúul to’on
ka’aj t sutajbáa villistail. Ba’ale’ máan le k’iino’obo’ Carranzae’ jo’op’ u
náajaltik le ba’atelo’. T cha’aj túun k chuka’al tumeen le carransistaobo’,
leti’obe’ tu k’áatajo’ob wáa k óotik máan tu yiknalo’ob wáa k suut meyajt le
lu’umo’. Tene’ tin wa’alaj:
_ Tene’ ma’ in k’áat máan yéetel
mixmáaki’, chéen in k’áat suut Veracruz.
Bey túuno, bo’ota’ab u tojol in
bin ti’ treen yéetel ka’a ts’a’abten jo’o ti’ ka’ak’aal peesoob. Tu ts’ooke’
ka’aj jáalk’abta’aben.
Le ka’aj k’uchen Veracruze’
jo’op’ in chéen máan, kanp’éel k’iino’on ma’ tin kaxantaj meyaji’, kulajen tu
k’áanche’il le k’íiwiko’ tia’al in cha’ant u máan le wíiniko’obo’, ku taal le
ku t’ox ju’uno’obo’ ku ts’áaiko’ob teni’. Tene’ tin kanaj xook, tia’al in
kanike’ tin k’áataj áantataj ti’ le u yojelo’obo’. Ka’ach ti’ yanen te’el najil
jolkano’obo’ yanchaj máax a’alik ten bixij, chéen ba’ale’ ma’ tu t’íilil ten,
junp’íitil yéetel k’áatbil ti’ u láak’o’obe’ chéen ka’aj tin wilaje’ táan in
kanik.
Meyajnajen bolom wínáalo’ob. Bo’ota’abten
ka’ap’éel peesoob yéetel síikuenta yéetel u janalil. Je’el bix ma’ tin wóotaj
p’áatale’, ka’aj binen ti’ uláak’ kajtalil u k’aaba’ San Cristobal, tu’ux
meyajnajen óox wináal ich koolo’ob, je’el bix xan ma’ utschaj tin t’aan in
p’áatale’ ka’aj binen tin lu’um. Le ka’aj k’uchen Tuxtlae’ yaan ten lajun ti
waxak peesoob. tin k’áataj naj in je’elele’ ka’aj ts’áabten, jach táan u taal
yokol in wenele’n ka’aj ook ka’atúul ookolo’ob, ka’alikil in wajale’ juntúul
ti’obe’ tu pulajubáa tin wóok’ol. jawakbalen, leti’e’ tu tak’ajten u ts’oom tin
tseem. je’el bix tu yilajo’ob mina’anten ts’oone’ ka’aj tu cha’ajeno’ob, chéen
tu ch’a’ob tuláakal le t’aak’in in ta’akmaj tu jo’ol tu’ux chilikbaleno’.
Sáaschajten yéetel ok’ol-óolil,
xma’ taak’inil tia’al in manik in wo’och. tin tsikbaltaj ti’ u yuumil le naj
ba’ax úuchteno’ ka’aj tu síijaj ten síinkuenta séentavo. Sen ok’ol-óolchajen
ka’aj tak k’oja’anchajen. Tu ts’áajten chi’ibal poolil, chi’ibal nak’ yéetel
wach’-iit. Ma’ in wojel ba’ax úuchi’. Le xunáan yuumil najo’ tu t’anaj le ajkanankaajo’obo’
ka’aj tu ya’alaj ti’ob tu yotoche’ yaan juntúul chan wi’it’ máak táan u kíimili’.
Le ka’aj k’ucho’obe’ tu bisajeno’ob tu najil ts’akyaj, te’eloo’ wak wináal táan
in ts’a’akal. Le ka’aj k’as utschajene’ jo’op’ in bin in man ba’alo’ob k’abéet
ti’ le najilts’akyaj tia’al u ts’ka’al le k’oja’ano’obo’. Ku bo’ota’al ten
junpéeso yéetel in wo’och sáamsamal. Jun wináal máan beyo’. Ma’ tu cha’abal in bin tin wotoch tumeen ma’a
jach utschajakeni’. Juntéene’ tin wa’alaj ti’ le ku kanántik le
k’oja’ano’obo’:
_ Ts’o’ok u taaktal in bin, taak in suut tin
lu’um.
_ Je’el wáa a mukyajtik a k’oja’anilo’.
_ Bey in wóole’, je’ele’.
Ka’aj ts’a’abten lajun ti’ ka’ak’aal peesóob,
ka’aj suunajen xíimbalil tin wotoch.
U yajal jaguar: u kuxtal yéetel u
tsikbal u wi’it’ wíinikilo’ob América. (2003). (C. Nine, Ilus.). Secretaría de
Educación Pública; Fondo de Cultura Económica.



Comentarios
Publicar un comentario