El niño y el tigre
Esta historia sucedió hace mucho tiempo, después del gran diluvio. Cuando el agua por fin bajó, quedaron sólo piedras y montañas, lodo y ríos. Ya no había plantas: todo estaba muerto. Pero no podía quedarse así, pues allí en Yutbal-lum, donde comenzó la Tierra, vivía el espíritu de Ch'ujtiat, el Padre-Madre de la creación. Y por su voluntad, entre los cenagales nació la primera planta. Después fueron brotando las demás.
Los cerros y las planicies se llenaron de arbustos, de bejucos y de árboles. Otra vez la Tierra era verde. Ch'ujtiat miró la Tierra y la encontró hermosa. Se alegró su corazón y de nuevo empezó a hacer otros primeros hombres... Con su poder y su palabra creó y puso sobre la Tierra a dos niños. No tenían padre ni madre, pues eran obra de Ch'ujtiat. Los hizo inocentes. Con inteligencia, pero no con mucha: los niños tenían que aprender, tenían que usar la experiencia.
Con el esfuerzo propio, con la vida, irían a descubrir y conocer.
Los niños crecieron. Recorrían la Tierra a pie y la iban conociendo. Así llegaron a una cueva enorme. Adentro hallaron piedras, muchas piedras, y tigres de piedra de mil tamaños: grandes, medianos y pequeños... Cuando vieron los tigres, uno de los niños sintió miedo y no entró en la cueva. Sólo asomó la cabeza para mirar desde lejos. En cambio, el otro miró y se llenó de curiosidad. De manera que se metió en la cueva para llegar hasta donde estaban esas piedras tan extrañas que parecían tigres.
Las observó todas. Miró sus formas, como si las estudiara. Pensó mucho en las piedras, por eso se acurrucó, se recargó un poco sobre la piedra más chiquita, el tigre más pequeño, y lo tocó, lo acarició. La piedra se volvió suave cuando el muchacho la acariciaba: le gustó esa mano. Entonces el tigre se hizo de verdad, adquirió vida. Y como ya estaba vivo, se acercó al niño. Pero no quería atacarlo, estaba contento y quería agradecer al niño, ir con él a todas partes.
El niño que se había quedado afuera, vio que su hermano regresaba con el tigre. ¡Ah, cómo sintió envidia en su corazón! ¡Con qué coraje mató a su hermano! Luego fue a la laguna y ahí arrojó a su hermano muerto. El tigre miraba. Sólo miraba.
No es que el tigre no quisiera defender a su dueño, ni tampoco quería que muriera. Es que el hermano que tenía mal corazón también era obra de Ch'ujtiat y era de la misma sangre que su dueño. Y así su amo quedó muerto sobre el agua de la laguna. Dos zopilotes volaban sobre el lugar. Vieron el cadáver y bajaron a comérselo. Pero el tigre los espantó. Los zopilotes salieron volando y, como estaban parados sobre el muerto, al levantar el vuelo lo empujaron hasta la orilla de la laguna.
Entonces el tigre pudo recoger al muerto. Lo lamió. Su boca parecía como miel. Su saliva era como espuma. Era como cuando el niño acarició al tigre de piedra dentro de la cueva. El niño abrió los ojos poco a poco, movió los brazos y las piernas: vivió. Otra vez se hizo niño vivo. De nuevo caminó. El tigre le dio la vida. A partir de ese día nunca más anduvieron separados el tigre y el niño. El niño llamó Wuy al tigre, y el tigre le puso al niño el nombre de Xun'Ok. Los dos anduvieron mucho tiempo juntos... caminaban y conocían la Tierra.
Despertar del jaguar: vida y palabras de los indios de América. (2003). (C. Nine, Ilus.). Secretaría de Educación Pública; Fondo de Cultura Económica.
CHAN XI’IPAL YÉETEL BÁALAM
Lela’ jump’éel úuchben tsikbal
úuch le ka’aj ts’o’ok le búulkalo’. Le ka’aj béeychaj u yéemel le seten ja’o’
p’áat chéen tuunich ch’ixikbal yéetel múulo’ob, luuk’ yéetel beejkanja’o’ob,
mina’an xíiwo’ob mix che’ob kuxa’an, tuláakal kíimo’obij. Ba’ale’ ma’ tu
páajtal u p’áatal chéen beyo’, tumeen ti’ le kúuchil ku k’aaba’tik Yutbal-lum,
tu’ux káaj le lu’umkabila’, ti’ kaja’an pixan Ch’ujtiat leti’e’ yuum-na’ ti’ u sujuyil
síijil. Tu yo’olal tumeen u k’áate’, ichil le k’o’omk’o’om t’u’ul bejo’obo’
tóop’ yáax junkúul xíiwi’, ku ts’o’okole’ ka’aj jo’op’ u tóop’ol uláak’o’ob.
Le múulo’ob yéetel táatax
lu’umo’obo’ chu’upo’ob yéetel kabal k’áax , aak’o’ob yéetel nukuch che’ob,
beytúuno’ le lu’umkabila’ ya’axchajij. Ch’ujtiate’ tu paktaj le lu’umo’ ka’aj
tu yilaj jach ki’ichkelem. Tu yo’olal tumeen Ki’imakchaj u yóol u puksi’ik’ale’
ka’aj tu jel pataj túumben wíniko’ob… yéetel u kili’ich páajtal yéetel xan u kili’ich
t’aanile’ tu pataj yéetel tu wáalkunsaj yóok’olkaab ka’atúul mejen paalal. Leti’obe’
mina’an u yuumo’ob mix u na’ob, tumeen Ch’ujtiat síijso’ob. Tu kuxkíinsajo’ob
xma’ k’ajóolalil, ba’ale’ yéetel na’at, chéen ba’ale’ ma’ jach ya’abi’. Le
mejen paalalo’obo’ tia’al ka’aj kaambalnako’obe’ unaj u yajsik u na’ato’ob tu
juunalo’ob. Yéetel u talamilo’obil bix kun kuxtalo’obe’ yaan u k’ajóoltiko’ob
le lu’umkabila’.
Le mejen paalalo’obo’
nuukchajo’obij. Jo’op’ u xíimbaltiko’ob le lu’umkabil chéen yéetel u yooko’obo’.
Jump’éel ti’ lelo’ k’ucho’ob ti’ jump’éel nojoch jool sakkab. Ichile’ tu
kaxtajo’ob tuunichi’, seten ya’ab tuunich beeyxan báalamo’ob
tuunichchaja’ano’ob jejeláas u nuuktalilo’ob, yaan seten nuuktaki’, k’as
nuuktak yéetel mejentak… Le ka’aj tu jach yilajo’ob le tuunicho’ob bey jach
báalamo’obo’ juntúul ti’obe’ tu ch’a’aj sajakil, ma’ tu yóotaj okol ichil le
sakkabo’, chéen tu ch’enebtaj ichil, náach yanchajik, ba’ale’ le uláak’o’ tu
paktaje’ ka’aj taakchaj u yokol ichil tak u k’uchul tu’ux yaan le
báalamtuno’obo’.
Tu jach cha’antaj tuláakalo’ob.
Tu jach paktaj bix u paatal yicho’ob yéetel u wíinkilalo’ob. Tia’al u na’atik
bix le tuunicho’obo’ jawlaj ichilo’ob, naklaj tu tséel u chichanil le báalamtuunicho’obo’,
ka’aj tu báaytaj, ka’aj tu yilaje’ le tuunicho’ o’olchajij, tu ch’a’ajo’oltaj u
báaytike’, le báalamtunicho’ utschaj tu t’aan u báaytal, ti’ lelo’ ka’aj jach
súutnaj báalamil, ka’aj kuxlajij. Le ka’aj líik’e’ náats’ tu yiknal le
xi’ipalo’, ba’ale’ ma’ tia’al u beet loob ti’i’, ki’imakchaja’an u yóol,
taakchaj u ts’áaik nib-óolal ti’ le xi’ipalo’, yéetele’ náats’ tu yiknal tia’al
ka’aj xi’ik tu yéetel tuláakal tu’ux.
Le xi’ipal p’áat táamkabe’ chéen
ka’aj tu yilaje’ u suuku’une’ táan u jóok’ol yéetel le báalamo’. ¡je’elo’,
ka’aj yanchaj p’ek-óolal tu puksi’ikal! ¡yéetel jéet k’uuxilile’ ka’aj tu
kiimsaj u suku’uno’! ku ts’o’okole’ ka’aj bin tu jáal le yookk’áak’náabo’ ka’aj
tu píikch’intaji’. Le báalame’ chéen tu paktik ba’ax ku yúuchul. Chéen tu
paktaj.
Le báalamo’, ma’ wáa ma’ taakchaj
u tokik u yuumilo’, mix xan u k’áat ka’aj kíimiki’. U jaajile’ tumeen le
xi’ipal k’aas u puksi’ik’alo’ láayli’ u pat paal Ch’ujtiate’ yéetele’ tumeen
láayli u yéet k’i’ik’el u yuumilo’. Bey túuno’ u yuumilo’ kíim jach tu jaajil
tu yóok’ol u ja’il le u yookk’áak’náabo’. Ka’atúul ch’oom táan u máan u
xik’nalo’ob te’el kúuchilo’, tu yilajo’ob le kimeno’ ka’aj éemo’ob u jaanto’ob.
Ba’ale’, le báalamo’ tu pulajubáaj u p’u’ujso’ob, yéetele’ je’el bix
wálakbalo’ob ka’ach tu yóok’ol le kimeno’, le ka’aj líik’ u xik’nalo’obe’ tu
táakchak’to’ob ka’aj tu balk’eso’ob tu jáal le yookk’áak’náabo’.
Bey túun úuchak u béeytal u
jóoksa’al le kimen tumeen le báalamo’. Tu léets’aj, bey yaan kaab tu chi’e’, u
k’aab u chi’e’ bey óome’. Óom o’olkij bey je’el bix ka’aj ila’ab le baálam
tumeen le chan paal ichil le jool sakkabe’. Le chan paalo’ jo’op’ u p’ilik u
yich junjunp’íitil, tu péeksaj u k’abo’ob yéetel u yooko’ob, ka’aj kuxlajij.
Bey ka’a púut kuxlajik le chan xi’ipale’. Líik’e’ ka’aj xíimbalnajij. Leti’ le
báalam kuxkúunso’. Ka’alikil le k’iin je’elo’ le báalamo’ keet u máano’ob
tuláakal tu’ux. Le chan xi’ipalo’ tu ts’áaj u k’aaba’at le báalamo’ “Wuy”, le
báalamo’ tu ts’áaj u k’aaba’at le chan paalo’ Xun’Ok. Tu ka’atulalo’ob ya’ab
k’iino’ob múul máan ku beetiko’ob… bey túuno’, bino’ob u xíimbalto’ob yéetel u
k’ajóolto’ob le luumkabila’.



Comentarios
Publicar un comentario